Balkán-autem-historie-současnost-očima Jiřího Bartoně

Přípravu a cestu nazývám THE LITTLE PRINCE MISSION 2014 - expedice Malý princ od St. Exypéry, ve které jde i o koupení knihy Malý princ v každé navštívené zemi, v jazyce, kterým se tam mluví.

To, zda tato knížka bude v těchto zemích vydávána, jsem netušil. Věřil jsem však, že ano. A tak to také bylo. Cesta vedla i přes Slovensko, Maďarsko, Řecko, Itálii, Rakousko, což nejsou balkánské země, tam knížku měli. V ostatních, Srbsko, Makedonie, Albánie, Černá Hora, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Slovinsko ji měli také. V Kosovu, kam bylo namířeno též, naše auto makedoští celníci nepustili, tak nevím.

                       Jeli jsme dodávkou Wolswagen se dvěma místy v klimatizované kabině pro řidiče a samostatným nákladním prostorem, kde byla postel a malá skříňka na nádobí, toho jsme měli málo, ruční odšťavňovač na citrusy, příbory, nůž, prkýnko a kelímky. To bylo z nádobí vše. Stravovali jsme se v místních bistrech a restauracích a jedli hodně tamního, čerstvého ovoce. Den začínal snídání z vymačkaných pomerančů, grepů a citronů. Každý jsme vypili O.2 dcl této šťávy a do oběda jsme vydrželi. Tedy já vydržel, Veronika potřebovala ještě kroasant nebo sušenku. K obědu místní ovoce a okolo sedmnácté hodiny obědovečeři, vetšinou v restauraci. Večer pak už jen ovoce. Jo a ještě dvě dřevěné skládací židle. Auto bylo vybaveno Tom Tom navigací a papírovou mapou Balkánu v měřítku 1.800 OOO/ 1 cm=8 km. Tato výbava se ukázala nedostatečnou, zejména v těch zemích, kde navi špatně fungovala nebo vůbec. Těmito zeměmi bylo Srbsko, Makedonie, Albánie, čast Černé Hory, Bosny a Hercegoviny i Chorvatska. Proto jsme si zakoupili podrobnější mapy. V ostatních zemích stačila navigace.

 Mě též navigovala přítelkyně Veronika, která je duší celé cesty a "sbírá" knihu Malý princ. Ovládá perfektně němčinu, angličtinu, hovoří italsky, hlandsky a finsky, což se mnohokrát velmi hodilo a bez její domluvy by cesta byla složitou. Nejvíce se hodila angličtina, kterou převážná část obyvatel všech navštívených zemí více či méně dobře hovoří. 

Měli jsme představu, že budem spát v kempech nebo hotelích, v autě. Určitě že né tkzv. "nadivoko". Teď po skončení mise vidím, že bylo zbytečné se něčeho obávat, a spaní mimo kempy by bez problémů mohlo být. Ale vyzkoušené to nemám. Pouze zkušenost s tamním dodržováním bezpečnosti a ochotou pomáhat. Při rozhovorech s ostatními turisty a i jejich zaparkovaná auta na všelijakých místech, kde pak spali, svědčí o tom, že námi vytvořená nutnost spát jen v kempech byla zbytečná.

Pro naší misi jsme si vybrali Balkán proto, že na poměrně malám prostoru je velký počet zemí a také proto, že tato oblast je plná náboženských střetů, válek a nevraživosti. Všechny balkánské země s vyjímkou Albánie jsou obývány zejména slovany a to je další důvod proč tam. Jsem také slovan a tak mám větší možnost proniknout v pochopení toho, co se tam děje. Na rozdíl od jiných národností (zejména západních a východních), které si již řadu  let dělají zálusk na ovládání místních slovanů a moc se jim to nedaří. Místní lidé jsou hrdí, nechtějí se podřizovat, chtějí žít podle svého. To je znak balkánských zemí s občany slovany. V Makedonii, Ochridu ale nejen tam jsou opečovávány středověké památky na křestanské věrozvěsty Cyrila a Metoděje a jejich žáky. V Srbsku samozřejmě doklady o počátcích pravoslaví, které svědčí o svébytnosti místních slovanů. Severní slované, ke kterým patřím a východní slované se chovají naprosto odlišně. I přesto si myslím, že slované mají co říci světu a nemají se za co stydět. Přetrvávající "přehlížení a snaho slovany rozděli pod heslem Rozděl a panuj je velmi zřetelná i v této oblasti světa. Nejnovější válečný konflikt vyvolaný mezi Ruskem a Ukrajinou je toho dokladem.

V popisu cesty se zaměřím na informace vhodné pro motorizované turisty, památky i společenské a politické pořádky, které tam "panují".