Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pokračování Mise Malý princ dovolená 2015 1

19. 07. 2015 18:37:48
První tři dny předznamenaly rozdíly mezi malými, novými Balkánskými republikami a starými zavedenými Rumunskem a Ukrajinou. 22 milionové Rumunsko s rozlohou 240 000 km čtverečných. Název Rumunsko z latinského výrazu pro Římana.

7.7. jedeme na Brašov založený ve 13. století řádem německých rytířů na místě starověké dácké osady, se stal německou obchodní kolonií s názvem Kronstadt (maďarsky Brassó). Sasové zde budovali zdobné kostely a měšťanské domy, které chránily mohutné hradby-ty dodnes stojí. Najedli jsme se v místní jídelně s domácím jídlem, kam chodí místní. Byl tam i čistý turecký záchod, klimatizace a útulno. Ve městě teplota sahala ke 40°. Nedalo nám to a jeli jsme na hrad Bran - Dracula. Zmátla nás odbočka na Monastýr Bran, která vedla do hor a tam byl jenom kostel a žádný hrad. Mohlo nám to být hned jasné. Ale navy tam nefungovala a tak jsme zabloudili. Zachránil nás Angličan, hovořící česky, ověšení gps, telefony, kompasy a podrobnými mapami. Na hradě Bran bylo značné množství rumunských turistů a stánků se suvenýry. Hrad je drákulovitý ?!§ vše je legenda.

Je jasné, že podle plánu Moldavsko, Kišiněv dnes nedojedem. Hledáme camp ale nenacházíme. Našli jsme ale Motel s obsluhou polsky mluvící. Motel byl nový a pokoj ještě nedodělaný byl pro nás. První hosté, kteří v něm spali jsme byli my. Neměl klimatizaci a vedro bylo úmorné. Cena za pokoj byla 30,- E.

Ráno po snídani směr Moldavsko.

Hranice prázdná, rychlá kontrola, známka 25,- E. 1,- E - 20,- Mold. Lei. 1 litr nafty stojí 17,- lei. Odjížděli jsme z Moldavska s plnou nádrží. Kišiněv- nové sovětské město. Zahraniční obchodní značky málo, velká obchodní centra vůbec. Hodně zeleně, příjemní lidé, pohoda, vedro. Vesnický skanzen s klášterem vykopaným v opuce a ve velké proláklině byl zajímavý. Hledali jsme na saní camp ale marně. Jediné kde šlo spát byl komplex koupaliště v lese u vesnice Hrušová a před ním. Za 300,- Lei jsme mohli na koupaliště a do sprch a na záchod a v noci nás hlídala ochranka. To bylo dobrý.

Ráno 9.7. změna plánu a místo do Oděsy jedem na Bukuresti. Na hranici byli také čtyři čeští motorkáři. V Rumunsku mají stejné odpadkové koše a popelnice jako u nás. A i další znaky obchodní řetězce, benzínové pumpy, hotely, banky zejména komerční (francouzská), reklamy, styl moderátorů v rádiích, přechody pro chodce, dopravní značení... vedou k tomu, že tady je jako u nás. Moc se mi to nelíbí ale nevadí.

Po dlouhé cestě ve 40° vedru jsme změnili plán a jedeme do delty Dunaje v Černém moři, která je v Unescu. Na trajektu přes jedno z ramen Dunaje s námi jedou Slovinští motorkáři. V deltě se ubytováváme v campu Zorile Albe ve vesnici Sarichioi. Je to ruská vesnice v oblasti, kde žijí rumunští Rusové. Majitelem campu je Rus a jeho manželka. Po večeři se koupu na minipláži pláži, která patří ke kempu. Dno Černého moře je však bahnité a voda špinavá. Velké množství komárů a vedro mě donutilo abych na okno přilepil síťku proti komárům. Ráno v 5.30 vyšlo na obzoru slunce a bylo to docela hezké.

Ráno jedeme do Constanta na pobřeží. V Mamaia se jedeme podívat na pláž. Z parkoviště vede lanovka na pláž. Podél silnice je velké množství lidí, kteří mají v ruce klíče a nabízejí je. To znamená, že nabízejí ubytování. V Konstanta nás zaujaly v muzeu mozaiky, které jsou oproti těm v Makedonii (Makedonci tvrdí, že mozaiky je jejich vynález) inspirovány románským zdobným, pravidelným a s květy motivem. V Heraklea v Makedonii mají doklady o základech pro mozaiky s příběhem. Vysvětlují jednotlivé lidské a náboženské příběhy. Po nové dálnici přijíždíme do Bukuresti. Našli jsme camp a jedeme načerno autobusem do centra. Po centru se vezeme metrem. Moderní vozy a celkem čisto. Caušeskova administrativní budova druhá největší na světe po americkám pentagonu působí vznešeně. Jinak se však za megalomanii Caušeska Rumuni spýše stydí a tyto památky chátrají. V centru v části Paříž východu si dáváme večeři a zpíváme s pouličními muzikanty. Je zde radostně a veselo. Zpět do kempu jedeme taxíkem, má super navy ale jenom centra a camp je dál a tak taxikář měl problém camp najít ale nakonec se mu to za naší pomoci povedlo. Docela se potil, protože se bál kde se octnul a co mu uděláme. Když uviděl bránu kempu tak si viditelně oddechl. Sprchy a záchody byly čisté a příjemné. Hodně Němců, Holanďanů, Francouzů a Britů.

Jedeme do Bulharska podle americké ambasády a při jízdě okolo ní, mi přestal fungovat mobil. Po nějaké době zase začal. Asi americká technika.

Na hranicích Rumunsko bulharských pouze pasová kontrola. Celní už ne ale nejsou ani jeden v Šengenu. Ve městě Veliko Tarnovo mají pevnost Carevec a celé to je velmi malebné a starodávné. Rádio Veronika nám povídá a hraje na cestu. Je jim lépe rozumět než Rumunům. Ve vesnici Arbanasi navštěvujeme pravoslavný kostel, který zvenčí vypadá jako hospodářské stavení. Je to z doby Osmanské nadvlády, kdy Sultán nechal Bulhary ať si věří čemu chtějí ale nesmí tomu dělat reklamu. To se mi na něm líbilo. Odpoledne, navečer zastavujeme u přehrady, voda tam moc není ale je tu strážnice, v ní dva Bulhaři co to hlídají a dovolují nám se tady vyspat. Mají vodu z kohoutku. Později zjišťujeme, že kromě nás je zde parta cikánů a spí nedaleko od nás.

Pohoda, ráno pokračujeme dále. Jedeme si do Turecka pro Malého prince. Je neděle a věříme, že turečtí obchodníci budou mít otevřeno. Čeká nás Edirne, město hned za hranicemi Bulharska a Turecka. Co jsme však nečekali bylo nepředstavitelné množství Turků, kteří jedou svými auty ze západní Evropy domů na dovolenou. Hraniční přechod nás zdržel 2 hodiny. Turci troubili, rozčilovali se a celníci na asi 9 stojánkách dělali co mohli. Bylo vedro. V Edirne oběd a nákup Malého prince proběhl bez problémů. Zpět Veronika nechtěla již přes ten přechod ale našla jiný, přes Řecko. Dobrá. Jedeme tudy.

Přechod byl malý a nikdo tam. Celnice si vzala pasy a techničák a psala to do počítače. Pak ztuhla a že máme zajet na stranu na parkoviště a že budou něco řešit. Zřejmě se uťukla, a že musíme na rentgen, ten však tady nemají a že na ten velký přechod, co jsme nechtěli. Tak jo, jeden celník si sedl ke mě do kabiny, Veronika zůstala ne přechodu a jeli se rentgenovat. Vše proběhlo bez problémů a po dvou hodinách jedem do Řecka. Projeli jsme a zase jsme v Bulharsku. Jedeme na Plovdiv. Hledáme camp. Máme takové Retro. Ale dobrý. Při procházce kempem se v jedné chatce svítilo a před ním bylo bulharské auto. Já se díval jinam ale Veronika se koukala do okna a viděla televizi s pornem a stojícího chlapa na posteli se stojícím.. a přisátou na něj ženu. Ráno oba v pohodě se šli umýt do sprch.

Opouštíme kemp a jedeme do centra na prohlídku. Zaujala nás i reklama na kandidáta Plovdiv na Evropské město kultury 2019. Chtěli jsme vidět památky na Antické divadlo a stadion. Obojí tady mají v perfektním a udržovaném stavu. Ještě odkrývají koloseum z doby 400 let před naším letopočtem. To zbudoval král Filip otec Alexandra Makedonského. Podívali jsme se také do mešity. Veronika se musela obléci do šatů a dát si šátek na hlavu. Pak nás tam pustili. V dolní části mešity je turecká restaurace. V historické části Plovdivu je příjemně, mnoho starých budov, hospod, paláců.. Líbilo se mi tady.

V Sofii jsme zaparkovali na hlavním náměstí a radil nám při tom takový bulhárek. Pak nás požádal o almužnu. Dali jsme mu drobné a on nám poradil kam se podívat a co se tady dělo při revoluci v roce 1989.

Sofie je plná kasin. V budově, kde sídlí prezident a hlídá ho prezidentská stráž při vstupu je také Kasino. Hlavnímu náměstí vévodí ohromná socha ženy Sofia. Vedle pravoslavného kostela pijeme kávu a shaké.

Odjíždíme k Bulharsko rumunským hranicím a chceme navštívit rumunský banát a v něm 6 českých vesnic. Bígr, Gerník, Rovensko, Svatá Helena, Šumice a Eibenthal.

Spíme na divoko u studánky v Bulharských horách. Pro vodu, která teče docela velkým proudem jezdí do půlnoci místní Bulhaři. Do rána hodně prší, kapky tlučou o střechu auta ale je příjemně a spíme dál.

V úterý 14.7. přecházíme hraniční přechod Vidin a po novém mostě jedeme přes Dunaj. Pak podle Dunaje do českých vesnic v Rumunsku.

Autor: Jiří Bartoň | neděle 19.7.2015 18:37 | karma článku: 6.95 | přečteno: 135x

Další články blogera

Jiří Bartoň

Autem po Polském pobřeží a historických památkách

Po návštěvě Běloruska, Litvy, Lotyšska a Ruska vjíždíme do Polska a přes hrad Malbork do Gdaňska, Sopot, Hellu na Polské kose, Bydgoszcz, Toruň, Wroclaw, Gniezno, Nysa a ČR Javorník

11.10.2016 v 21:19 | Karma článku: 11.98 | Přečteno: 555 | Diskuse

Jiří Bartoň

Autem z Litvy do Polska přes Rusko - Kaliningradskou oblast

Mise Malý princ pokračovala z Litvy a Lotyšska přes Kaliningrad, současný název středověkého města Královec, založeným Českým králem Přemyslem Otakarem II, do Polska.

3.10.2016 v 17:53 | Karma článku: 6.60 | Přečteno: 229 | Diskuse

Jiří Bartoň

Litva-Lotyšsko-Litva autem 2016

Pokračování mise Malý princ. Z Běloruska do Litevského Vilniusu, Lotyšské Rigy a přes Klaipédu na Kurskou kosu

12.8.2016 v 18:44 | Karma článku: 15.69 | Přečteno: 619 | Diskuse

Jiří Bartoň

Varšava, Brest a Minsk autem léto 2016

Další cesta v rámci Mise Malý princ, kdy ve státě kde právě jsme kupujeme knížku Malý princ. V jazyce té které země. Nákup knížky je důležitý, ne však jediný důvod návštěvy tentokrát Polska a Běloruska.

4.8.2016 v 0:00 | Karma článku: 8.50 | Přečteno: 189 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Jak na chlípný chlapy? Naučte se šerm, dámy!

Od mala jsem vyrůstala na vesnici mezi klukama. Holčiček bylo v mém věku poskrovnu, natož aby sdílely moje touhy lézt na stromy, škubat pláňata, chodit na švestky okolo cest. A dlužím klukům dík.

23.10.2017 v 20:55 | Karma článku: 21.62 | Přečteno: 439 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak na stres a deprese?

Ženská existence je občas jako past, žádná vertikála ani transcendentála, jen nekonečná horizontála ubíjejících činností. A pro ženy samoživitelky je to dvojnásobná nálož. Kromě zaměstnání je tu ještě péče o domácnost.

23.10.2017 v 18:41 | Karma článku: 14.55 | Přečteno: 503 | Diskuse

Štěpán Bicera

"Sudokopytníku", jsi poslancem

Jak se to těsně po volbách, dle MF Dnes, ve štábu Pirátů doslova ozvalo, napsat nešlo. Nebylo by to v souladu s kodexem a blog by byl odstraněn. Před volbami poslal zmíněný deník vůdci Pirátů omylem dvakrát stejný dotazník.

23.10.2017 v 13:27 | Karma článku: 28.10 | Přečteno: 962 | Diskuse

Olga Pavlíková

Tyto volby znovu potvrdily, že přímá demokracie je ta nejhorší varianta,

alespoň u nás v Čechách. Stačí, aby jeden z nejméně důvěryhodných osob v zemi lidem pochleboval, sliboval jim, osočoval své kritiky a lid mu dal hlas, téměř třicetiprocentní

23.10.2017 v 12:34 | Karma článku: 25.08 | Přečteno: 1415 | Diskuse

Jakub Moravčík

Jsme národ pštrosů? Věnováno především nevoličům

Píšu sem už velmi málo, ale při konstalaci příležitostí po dlouhé době přináším "hudebně-povolební" blog.

23.10.2017 v 12:06 | Karma článku: 4.80 | Přečteno: 159 | Diskuse
Počet článků 26 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 384

Zajímám se o to, jak řídit svůj život.

Od 4.2.2015 v důchodu.

 

 

Od 23.10.2014 předseda Klubu přátel Makedonie.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.