Pokračování Mise Malý princ dovolená 2015 1

19. 07. 2015 18:37:48
První tři dny předznamenaly rozdíly mezi malými, novými Balkánskými republikami a starými zavedenými Rumunskem a Ukrajinou. 22 milionové Rumunsko s rozlohou 240 000 km čtverečných. Název Rumunsko z latinského výrazu pro Římana.

7.7. jedeme na Brašov založený ve 13. století řádem německých rytířů na místě starověké dácké osady, se stal německou obchodní kolonií s názvem Kronstadt (maďarsky Brassó). Sasové zde budovali zdobné kostely a měšťanské domy, které chránily mohutné hradby-ty dodnes stojí. Najedli jsme se v místní jídelně s domácím jídlem, kam chodí místní. Byl tam i čistý turecký záchod, klimatizace a útulno. Ve městě teplota sahala ke 40°. Nedalo nám to a jeli jsme na hrad Bran - Dracula. Zmátla nás odbočka na Monastýr Bran, která vedla do hor a tam byl jenom kostel a žádný hrad. Mohlo nám to být hned jasné. Ale navy tam nefungovala a tak jsme zabloudili. Zachránil nás Angličan, hovořící česky, ověšení gps, telefony, kompasy a podrobnými mapami. Na hradě Bran bylo značné množství rumunských turistů a stánků se suvenýry. Hrad je drákulovitý ?!§ vše je legenda.

Je jasné, že podle plánu Moldavsko, Kišiněv dnes nedojedem. Hledáme camp ale nenacházíme. Našli jsme ale Motel s obsluhou polsky mluvící. Motel byl nový a pokoj ještě nedodělaný byl pro nás. První hosté, kteří v něm spali jsme byli my. Neměl klimatizaci a vedro bylo úmorné. Cena za pokoj byla 30,- E.

Ráno po snídani směr Moldavsko.

Hranice prázdná, rychlá kontrola, známka 25,- E. 1,- E - 20,- Mold. Lei. 1 litr nafty stojí 17,- lei. Odjížděli jsme z Moldavska s plnou nádrží. Kišiněv- nové sovětské město. Zahraniční obchodní značky málo, velká obchodní centra vůbec. Hodně zeleně, příjemní lidé, pohoda, vedro. Vesnický skanzen s klášterem vykopaným v opuce a ve velké proláklině byl zajímavý. Hledali jsme na saní camp ale marně. Jediné kde šlo spát byl komplex koupaliště v lese u vesnice Hrušová a před ním. Za 300,- Lei jsme mohli na koupaliště a do sprch a na záchod a v noci nás hlídala ochranka. To bylo dobrý.

Ráno 9.7. změna plánu a místo do Oděsy jedem na Bukuresti. Na hranici byli také čtyři čeští motorkáři. V Rumunsku mají stejné odpadkové koše a popelnice jako u nás. A i další znaky obchodní řetězce, benzínové pumpy, hotely, banky zejména komerční (francouzská), reklamy, styl moderátorů v rádiích, přechody pro chodce, dopravní značení... vedou k tomu, že tady je jako u nás. Moc se mi to nelíbí ale nevadí.

Po dlouhé cestě ve 40° vedru jsme změnili plán a jedeme do delty Dunaje v Černém moři, která je v Unescu. Na trajektu přes jedno z ramen Dunaje s námi jedou Slovinští motorkáři. V deltě se ubytováváme v campu Zorile Albe ve vesnici Sarichioi. Je to ruská vesnice v oblasti, kde žijí rumunští Rusové. Majitelem campu je Rus a jeho manželka. Po večeři se koupu na minipláži pláži, která patří ke kempu. Dno Černého moře je však bahnité a voda špinavá. Velké množství komárů a vedro mě donutilo abych na okno přilepil síťku proti komárům. Ráno v 5.30 vyšlo na obzoru slunce a bylo to docela hezké.

Ráno jedeme do Constanta na pobřeží. V Mamaia se jedeme podívat na pláž. Z parkoviště vede lanovka na pláž. Podél silnice je velké množství lidí, kteří mají v ruce klíče a nabízejí je. To znamená, že nabízejí ubytování. V Konstanta nás zaujaly v muzeu mozaiky, které jsou oproti těm v Makedonii (Makedonci tvrdí, že mozaiky je jejich vynález) inspirovány románským zdobným, pravidelným a s květy motivem. V Heraklea v Makedonii mají doklady o základech pro mozaiky s příběhem. Vysvětlují jednotlivé lidské a náboženské příběhy. Po nové dálnici přijíždíme do Bukuresti. Našli jsme camp a jedeme načerno autobusem do centra. Po centru se vezeme metrem. Moderní vozy a celkem čisto. Caušeskova administrativní budova druhá největší na světe po americkám pentagonu působí vznešeně. Jinak se však za megalomanii Caušeska Rumuni spýše stydí a tyto památky chátrají. V centru v části Paříž východu si dáváme večeři a zpíváme s pouličními muzikanty. Je zde radostně a veselo. Zpět do kempu jedeme taxíkem, má super navy ale jenom centra a camp je dál a tak taxikář měl problém camp najít ale nakonec se mu to za naší pomoci povedlo. Docela se potil, protože se bál kde se octnul a co mu uděláme. Když uviděl bránu kempu tak si viditelně oddechl. Sprchy a záchody byly čisté a příjemné. Hodně Němců, Holanďanů, Francouzů a Britů.

Jedeme do Bulharska podle americké ambasády a při jízdě okolo ní, mi přestal fungovat mobil. Po nějaké době zase začal. Asi americká technika.

Na hranicích Rumunsko bulharských pouze pasová kontrola. Celní už ne ale nejsou ani jeden v Šengenu. Ve městě Veliko Tarnovo mají pevnost Carevec a celé to je velmi malebné a starodávné. Rádio Veronika nám povídá a hraje na cestu. Je jim lépe rozumět než Rumunům. Ve vesnici Arbanasi navštěvujeme pravoslavný kostel, který zvenčí vypadá jako hospodářské stavení. Je to z doby Osmanské nadvlády, kdy Sultán nechal Bulhary ať si věří čemu chtějí ale nesmí tomu dělat reklamu. To se mi na něm líbilo. Odpoledne, navečer zastavujeme u přehrady, voda tam moc není ale je tu strážnice, v ní dva Bulhaři co to hlídají a dovolují nám se tady vyspat. Mají vodu z kohoutku. Později zjišťujeme, že kromě nás je zde parta cikánů a spí nedaleko od nás.

Pohoda, ráno pokračujeme dále. Jedeme si do Turecka pro Malého prince. Je neděle a věříme, že turečtí obchodníci budou mít otevřeno. Čeká nás Edirne, město hned za hranicemi Bulharska a Turecka. Co jsme však nečekali bylo nepředstavitelné množství Turků, kteří jedou svými auty ze západní Evropy domů na dovolenou. Hraniční přechod nás zdržel 2 hodiny. Turci troubili, rozčilovali se a celníci na asi 9 stojánkách dělali co mohli. Bylo vedro. V Edirne oběd a nákup Malého prince proběhl bez problémů. Zpět Veronika nechtěla již přes ten přechod ale našla jiný, přes Řecko. Dobrá. Jedeme tudy.

Přechod byl malý a nikdo tam. Celnice si vzala pasy a techničák a psala to do počítače. Pak ztuhla a že máme zajet na stranu na parkoviště a že budou něco řešit. Zřejmě se uťukla, a že musíme na rentgen, ten však tady nemají a že na ten velký přechod, co jsme nechtěli. Tak jo, jeden celník si sedl ke mě do kabiny, Veronika zůstala ne přechodu a jeli se rentgenovat. Vše proběhlo bez problémů a po dvou hodinách jedem do Řecka. Projeli jsme a zase jsme v Bulharsku. Jedeme na Plovdiv. Hledáme camp. Máme takové Retro. Ale dobrý. Při procházce kempem se v jedné chatce svítilo a před ním bylo bulharské auto. Já se díval jinam ale Veronika se koukala do okna a viděla televizi s pornem a stojícího chlapa na posteli se stojícím.. a přisátou na něj ženu. Ráno oba v pohodě se šli umýt do sprch.

Opouštíme kemp a jedeme do centra na prohlídku. Zaujala nás i reklama na kandidáta Plovdiv na Evropské město kultury 2019. Chtěli jsme vidět památky na Antické divadlo a stadion. Obojí tady mají v perfektním a udržovaném stavu. Ještě odkrývají koloseum z doby 400 let před naším letopočtem. To zbudoval král Filip otec Alexandra Makedonského. Podívali jsme se také do mešity. Veronika se musela obléci do šatů a dát si šátek na hlavu. Pak nás tam pustili. V dolní části mešity je turecká restaurace. V historické části Plovdivu je příjemně, mnoho starých budov, hospod, paláců.. Líbilo se mi tady.

V Sofii jsme zaparkovali na hlavním náměstí a radil nám při tom takový bulhárek. Pak nás požádal o almužnu. Dali jsme mu drobné a on nám poradil kam se podívat a co se tady dělo při revoluci v roce 1989.

Sofie je plná kasin. V budově, kde sídlí prezident a hlídá ho prezidentská stráž při vstupu je také Kasino. Hlavnímu náměstí vévodí ohromná socha ženy Sofia. Vedle pravoslavného kostela pijeme kávu a shaké.

Odjíždíme k Bulharsko rumunským hranicím a chceme navštívit rumunský banát a v něm 6 českých vesnic. Bígr, Gerník, Rovensko, Svatá Helena, Šumice a Eibenthal.

Spíme na divoko u studánky v Bulharských horách. Pro vodu, která teče docela velkým proudem jezdí do půlnoci místní Bulhaři. Do rána hodně prší, kapky tlučou o střechu auta ale je příjemně a spíme dál.

V úterý 14.7. přecházíme hraniční přechod Vidin a po novém mostě jedeme přes Dunaj. Pak podle Dunaje do českých vesnic v Rumunsku.

Autor: Jiří Bartoň | neděle 19.7.2015 18:37 | karma článku: 7.34 | přečteno: 137x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 27.54 | Přečteno: 512 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 299 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.78 | Přečteno: 523 | Diskuse
Počet článků 26 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 467

Zajímám se o to, jak řídit svůj život.

Od 4.2.2015 v důchodu.

 

 

Od 23.10.2014 předseda Klubu přátel Makedonie.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...