Balkán-autem-historie-současnost-očima Jiřího Bartoně 4 pokračování

Probudili jsme se po celonočním lijáku do sobotního deštivého rána. Po snídaní se jedeme podívat do města Škodra na mešity a katolický kostel. V cestě po městě nám nejprve brání kráva bez dozoru a když toto pominulo tak paní na kole v protisměru s dítětem. Po krátké souběžné silnici s břehem Skoderského jezera míříme do Podgorici hlavního města Černé hory. Loučíme se s Albánií abychom později vzpomínali na silné zážitky z cestování a užívání si v Albánii. Hodně to bylo podobné Makedonii ale i pohrančí v Řecku. I když v žebříčcích EU Albánie zastává poslední příčky v hodnecení životní úrovně, se mi tato země, pohoří, jezera, lidé, zvířata, příroda moc líbí a určitě jsem zde nebyl naposled. Albánii, s rozlohou 28 748 km čtverečných a 3,5 milionem obyvatel s úředním jazykem albánština můžeme do 30 dnů pobytu navštívit bez víz. Albánci hrdě prohlašují, že Skanderbegovo ( tento drak z Albánie, z hradu Kruja Gjergi Kastrioti v letech 1443-1468) odolávání vůči tureckým nájezdům zachránilo evropu od osmanské nadvlády, protože jejich statečný předek na sebe strhl pozornost turecké armády a odčerpal tak osmanské říši důležitou část sil právě v období jejího největšího největšího dobyvatelského rozmachu. V roce 1968 vystoupila Albánie z Varšavské smlouvy na protest proti invazi vojsk socialistického tábora do Československa. V Albánii tvoří 70 % obyvatelstva muslimové, 20 % pravoslavní křesťané a 10 % katolíci.

Překročili jsme hranice a jsme v Černé Hoře,  Montenegro, Crna Gora ( psáno cyrilicí, tu na klávesnici nemám :-(   ) jedem na hlavní město Podgorica. Spíše však,  po příjezdu do města odpovídá jeho architektura názvu Titograd, jak se město jmenovalo když Černá Hora byla součást Jugoslávie. Nefotil jsem nebylo co, nemáme pohledy, nesháníme Malého prince, protože tady je úřední jazyk srbština psaná jak azbukou tak latinkou a azbukou psaného už máme. Opouštíme Podgorici v naději, že klášter Ostrog kam jedeme nám vylepší dojem. A taky že ano. Podléhéme touze o zázrak, který umožňují ostatkové kosti světce sv. Vasilije, které mají údajně moc léčit nejrůznější onemocnění. Po vystání skoro dvouhodinové fronty místních "nemocných" turistů se ocitáme před otevřenou rakví s ostatky. Živý pop, který hlídá rakev s křížem v ruce požehná tomu, kdo požádá. Je slušné za toto požehnání si koupit svíčky a zapálit a nebo do připravené kasičky vhodit menší či větší obnos, podle rozsahu zázraku, který se má stát.

Po prohlídce klášteru v Cetinje jedeme hledat cestu na vrchol hory Lovčen 1797 m. Jedná se o onu černou horu podle které se celé území státu nazývá Černá Hora. Její svahy jsou totiž pokryty tmavými černými borovicemi. A my jsme ji našli a navštívili. Na horské silničce se znenadání objevil stánek s produkty místního horala. Med, rakyja, pršut, ovčí sýr. Tyto produkty jsme nakoupili a hodily se při Bálkánském večeru, který jsme pořádali pro rodinu a přátele po příjezdu domů.

To nejúchvatnější však na nás dnes ještě čeká, z Lovčenu jedeme na Kotor, starobylé přístavní město v Boce kotorské (kotorské zátoce). Je už večer, stmívá se a to je ten nejlepší čas pro příjezd po staré serpentinové silnici do přístavu Kotor. Celá zátoka, osvětlená obydlenými vesničkami a památkami kolem zátoky a hlavně umě nasvícené památky přímo ve městě spolu s hradbami, táhnoucímise do hor je překrásný a nezapomenutelný zážitek. Tak.

Dole u  moře jsme honem kemp nenašli a tak přímo v přístavu spíme v hostelu za 13 eu na osobu.. Nadšení mladí majitelé nám radí, že v Kamélii což je supermarket, koupíme Malého prince v latince srbsky. Jdu pak ještě večer po nábřeží koupit Veronice prasečinky a ve všech barech na molu hraje televize a němci poráží Argentinu 2 : 0. Nejsem si jistý ale myslím že Černohorci hráli taky v Brazílii. Chorvatsko a Bosna a Hercegovina tam byla určitě.

Po probuzení a snídani v neděli 13.7. ráno jdeme na prohlídku města Kotoru. Veronika dostala hlad a tak zasedáme v restauraci luxusního hotelu a chceme palačinku a pro mě kávu. Stálo to 4 eu. Ze zvědavosti se ptáme kolik tají stojí noc v pokoji pro dva  120,- eu. Procházíme se místními úzkými uličkami, kupujem suvenýry, pohledy.. Kotor se nám velmi líbí. V centru Kamelia kupujem Malého prince a opouštíme Kotor. Leje. To nám nevadí, máme před sebou cestu do chorvatského Dubrovníku.

Černá Hora má O,6 milionu obyvatel, platí se eurem, úřední jazyk srbština latinkou, cyrilicí psaná, při návštěve do 90 dnů nepotřebuji vízum. Žije zde 62 % černohorců, 10 % srbů, 7 % Albánců, 1 % chorvatů. Muslimové tvoří 15 % černohorské populace. 3. června 2006 parlament Černé Hory vyhlásil deklaraci nezávislé republiky Černá Hora a republika Crna Gora, nejmladší balkánský stát se stala 192. členem OSN. Černá Hora je další balkánskou zemí, kde se mi moc líbí.