Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pokračování Mise Malý princ dovolená 2015 2

21. 07. 2015 8:59:24
Je před námi návštěva českých vesnic v rumunském Banátu se střediskem v Timišioaře(Temešváru). Pojedeme dlouho podle Dunaje, tudy, kudy sem čeští osadníci před 200 lety přijeli po Dunaji.

14.7. hraniční přechod z Bulharska do Rumunska je za novým mostem přes Dunaj u města Vidin. Místy kaňon kolem veletoku Dunaje jenom zdálky připomíná Portu Bohemicu na Labi u Ustí nad Labem. Dunaj tvoří hranici mezi Srbskem a Rumunskem. Přišlo hodně sms vítajících nás jak v Srbsku tak v Rumunsku. Při krátkém zastavení na silnici okamžitě u nás zastavili policisté a ptali se zda máme nějaký problém. Neměli jsme žádný, pouze s telefonem

Od Dunaje doprava do hor vede nová silnice do první české vesnice Ibenthal. Na kraji nás vítá hospoda u Medvěda, autobus českých ciklistů z Plzně, paní majitelka malého muzea a servírky od medvěda. Jedna z nich nás zavede do opuštěného dolu na uhlí. Po katastrofě v roce 2008, kdy zde byli zasypáni horníci byl důl uzavřen. Hodně čechů zde pracovalo a nyní jsou bez práce.

Druhou vesnicí je Svatá Helena, která je nejvíce navštěvovaná. Potkali jsme zde motorkáře z Prahy, Českého Krimlova, Slovenska. Autobus německý turistů toužících zakoupi domácí slivovici ale cena 200,- Kč za litr jim přišla drahá a tak nic nekoupili.Spali zde také pěší turisté, kteří přijeli vlakem do Oresi a pak šli pěšky.Večer jsme všichni strávili v místní hospodě a naproti v domě paní vařila pro nás všechny. Motorkáři chtěli domácí kůzlečí maso a tak paní nechala jedno kůzle zabít a upekla jim ho.Přespali jsme v autě na návsi pod ořechem.

Jedeme do třetí vesnice Bígr. U kostela potkáváme dědu s vnučkou, která za ním přijela z Prahy.Celá vesnice, domy, jsou uspořádány do kříže. Je zde málo obydlených domů. Většina čechů je již odcestovaných. Pomáhá to organizace Člověk v tísni. Je paradoxem, že tato pomoc pomáhá k zániku těchto obcí s našimu krajany.

Ve venici Gernik se potkáváme s motorkáři, kteří s námi seděli včera v hospodě ve Svaté Heleně. Po obědě guláš s chlebem jedeme do Rovenska. Tam nás čekalo nemilé překvapení v místním krámohospodě. Vyděšená prodavačka nám řekla, že kávu vaří jen večer, když přijdou všichni. Bylo teprve 17 hodin a tak jsme nedostali nic. A ani jsme už nic jiného nežádali. Začalo pěkně pršet, rozloučili jsme se s motorkáři a jeli jsme na Šumice.

V Šumice jsme navštívili Jožku, majitele obchodu, ten byl právě na poli ale jeho matka nám dala domácí kravský sýr, rajčata, chleba a čerstvě nadojené kravské mléko. Povečeřili jsme a besedovali s místními na lavičce před domem. Pod ořechem jsme měli auto a asi v 11.00 šli spát.

Brzo ráno vyjíždíme do Timišioáry. Dochází nafta, jsme na horách a benzínka nikde. Když už svítilo hladové oko tak benzínka se objevila. Nafta byla jediné co měli a my se potřebovali umýt a nasnídat. Pokračovali jsme dál a na další to už šlo. Ale bylo to trochu zkráceno. Přijel totiž malý autobusek Rumunů, z něj vystoupili lidé a jedna mladá rumunka přímo vedle našeho auta, kde jsme seděli u stolečku a snídali začali dost intenzivně zvracet.

Timišioára, hklavní město banátu jihozápadního Rumunska nás přivítalo horkem. Celé se opravuje, je rozkopané. První město v Evropě, kde měli veřejné elektrické osvětlení. Obědváme v korejské restauraci v klimatizované místnosti. Měním eura v pobočce Komerční banky teda další francouzské dcery, působící v Rumunsku. Kromě této banky zde působí většina firem ze západní Evropy jako u nás. Mohl jsem s tím počítat ale trochu mě to překvapilo.

Směrem na Budapet přejíždíme řeku Mároš a jdeme se koupat. První pokus nevyšel, protože v domění, že jdeme na pláž, jsme šli do zadarmo naučnou stezkou. Až pak , kus dál byla pláž a lanové centrum. Koupání dobrý, vedro.

V Budapešti spíme za 22,-E v kempu.V blízké pizzerii jíme večeři a pijeme plzeňské pivo.

Pátek 17.7. jedeme do Visegrádu a přes Štůrovo do Olomouce a do Spomyšle.

Na tachometru 227 415 km. Přes 5 000 km.

Dluhá, zajímavá, poznávací cesta. Máme rumunského, bulharského, moldavského a tureckého Malého prince. Sbírka se rozrůstá. Těšíme se na další cesty.

Autor: Jiří Bartoň | úterý 21.7.2015 8:59 | karma článku: 0.00 | přečteno: 141x

Další články blogera

Jiří Bartoň

Autem po Polském pobřeží a historických památkách

Po návštěvě Běloruska, Litvy, Lotyšska a Ruska vjíždíme do Polska a přes hrad Malbork do Gdaňska, Sopot, Hellu na Polské kose, Bydgoszcz, Toruň, Wroclaw, Gniezno, Nysa a ČR Javorník

11.10.2016 v 21:19 | Karma článku: 11.98 | Přečteno: 532 | Diskuse

Jiří Bartoň

Autem z Litvy do Polska přes Rusko - Kaliningradskou oblast

Mise Malý princ pokračovala z Litvy a Lotyšska přes Kaliningrad, současný název středověkého města Královec, založeným Českým králem Přemyslem Otakarem II, do Polska.

3.10.2016 v 17:53 | Karma článku: 6.60 | Přečteno: 160 | Diskuse

Jiří Bartoň

Litva-Lotyšsko-Litva autem 2016

Pokračování mise Malý princ. Z Běloruska do Litevského Vilniusu, Lotyšské Rigy a přes Klaipédu na Kurskou kosu

12.8.2016 v 18:44 | Karma článku: 13.91 | Přečteno: 492 | Diskuse

Jiří Bartoň

Varšava, Brest a Minsk autem léto 2016

Další cesta v rámci Mise Malý princ, kdy ve státě kde právě jsme kupujeme knížku Malý princ. V jazyce té které země. Nákup knížky je důležitý, ne však jediný důvod návštěvy tentokrát Polska a Běloruska.

4.8.2016 v 0:00 | Karma článku: 8.50 | Přečteno: 175 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Tichý

Chata mne na stará kolena vyučí

Sic má kolena nejsou tak stará, vyučovat se nechávám už jen životem. Dle hesla: „neuč se, život tě naučí“. V mládí (to se tenkrát nosilo) jsem se učil, a protože na učňák jsem byl moc „chytrý“, vrhl jsem se na gympl a na vysokou.

24.6.2017 v 20:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 85 | Diskuse

Jarmila Kamenáčová

Čtyři ženské na chalupě

Není nad pohodu. Když vás nikdo tzv. neprudí. Kdy můžete být sama sebou a to navzdory reklamě bez masek líčidel, ale i bez všech "nutností", kterým podléháme a přitom nás tísní, bez korzetu stresu.

24.6.2017 v 16:40 | Karma článku: 9.97 | Přečteno: 307 | Diskuse

Jan Pražák

Jak jsem byl u věštkyně

Starobyle zařízený pokoj s vysokým stropem a těžkými závěsy na oknech byl osvětlený tlumenou září trojramenného svícnu. Na kulatém stolku, pokrytém temně rudým ubrusem ležely vykládací karty a veliká křišťálová koule.

24.6.2017 v 16:07 | Karma článku: 12.30 | Přečteno: 276 | Diskuse

Dana Adámková

Roztržitá

Každý, to občas zažije, prostě den blbec. To hned po ránu se na vás i káva šklebí. Leknete se vlastního odrazu v zrcadle, i když se na sebe hezky usmíváte.

24.6.2017 v 12:11 | Karma článku: 11.70 | Přečteno: 264 | Diskuse

Jan Andrle

Milujeme Česko!

Milujeme Česko. Opravdu?! No nevím, jak velikou láskou k mé vlasti zahraniční řetězec plane, ale pochybnosti mám.

24.6.2017 v 1:35 | Karma článku: 18.91 | Přečteno: 480 | Diskuse
Počet článků 26 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 374

Zajímám se o to, jak řídit svůj život.

Od 4.2.2015 v důchodu.

 

 

Od 23.10.2014 předseda Klubu přátel Makedonie.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.