Bosna a Hercegovina leží na 51 129 km čtverečných, žije tam 4 miliony lidí, úředními jazyky je bosenština, chorvatština a srbština, víza do 90 dnů pobytu nejsou třeba, měna bam někde i euro. Muslimové tvoří 40 % obyvatel, 31 % pravoslavní, 15 % katolíků 4 % protestantů a 10 % jiné víry. Současná Bosna a Hercegovina, jeho státní uspořádání se řídí podle daytonské mírové smlouvy z roku 1995. Na venek vystupuje jako Bosna a Hercegovina ale tento státní útvar je složen z 51 % Federální Bosny a Hercegoviny a 49 % Republika Srbska. V prezidentském úřadě se pravidelně po roce střídají zástupci těchto vnitřních uskupení. Na dodržování deytonské smlouvy je ustaven mírový sbor NATO s názvem SFOR. Zajímavostí je pro mě nepochopitelné zjištění, že Mostar a jeho kamený most byl odstřelován chorvaty, když došlo k jejich koaličnímu rozpadu až po odtržení od Jugoslavie. Ostřelování a bombardování Sarajeva, které se chtělo vymanit z Jugoslávie, srbskými vojsky je neospraveditelné ale rozumím mu. Dost už válečných úvah.
Je středa 16.7. probouzíme se v kempu u moře ve městě Senj a pokračujeme směren na Rjeku starou jadranskou magistrálou. V jadranském moři vidíme ostrov Krk a novou dálnici, která ho spokuje s pevninou. V městečku Novi Vinodolski platíme na poště parkovné z Dubrovníku. Rjeka je velkým nákladovým přístavem s mnoha nádržemi na ropu. Centrum městaje u přístavu a nezajímavé. Pokračujeme směr Poreč jehož bazilika je v Unescu. V Poreči jsem asi v roce 1995 byl na týdenním pobytovém výletě. Jsem zvědavý co se tam změnilo?
Ubytováváme se v kempu Moterada za 353 ,- kuna, kemp má pláž a tak se jdeme koupat teda já se jdu koupat, na Veroniku je velké vedro a odpočívá v autě v kempu pod platany a borovicemi. Já koupání také moc nedal, je tady kamenná pláž s betonovým molem a přístupem do moře po železných schůdkách. Takto zde vypadají pláže, na kterých se turisté smaží.
Prohlížíme si Poreč, historické jádro s přístavem a zmrzlináři v uličkách se nezměnilo ale předměstí Poreče se mění významně. Po vzoru EU vyrostly nové supermarkety s ohromnými parkovišti a kruhovými objezdy. Tam jsme se také při zpáteční cestě autem do kempu ztratili. Pak jsme se zase našli a po hygieně v luxusním zařízení šli spát.
Čtvrtek 17.7. ráno po snídani opouštíme Chorvatsko a vjíždíme do Slovinska směr Piran. Na benzínce kupujem za 15 eu dálniční týdenní známku a lepíme na sklo.Na 45 km dlouhém pobřeží, které má Slovinsko u jadranu nejsou žádné výstavné pláže a střediska. Vyjímku tvoří Piran, nejmalebnější historický benátský přístav. Autem tam nejde vjet. Musíte zaparkovat 500 m před vjezdem na parkovišti a jít pěšky. Stojí to však za to. Slovinského Malého prince kupujem však až v Koperu, protože v Piranu žádné knihkupectví není.
Máme čas a tak pokračujeme do Itálie do Tierste. Navy nás dovedla do centra města ale hledané informační centrum jsme nenašli a nemajíce žádnou mapu, žádnou informaci kam jet a město to je velké vkládám do navy Ljublan a opouštíme velmi rychle dnes italský přístav Terst. Veronika ani nestihla, nebylo kde, si koupit pohledy :-( . Ljubjana hlavní město Slovinska je milé, zelené, hodně kulturních památek. Obědváme v restauraci se Slovinskými specialitami. Dávám si krvavici s kysaným zelí. To je kroupové jelito z prasete. Při sezení na zahrádce restaurace přišla k našemu stolu žebračka a strčila mi před oči papír formátu A4 zalaminovaný a na něm stálo, že mají hlad, má dvě děti, manžel ji opustil a chce peníze na jídlo. To bylo napsané perfektní češtinou. Zeptal jsem se jí, jak poznala že jsem z čech. Odpověď jsem ale nedostal, neboť číšník ženu popadl a vystrkal do ulice a poslal ji pryč. Ona odešla. Odjíždíme z Ljubjany a jedeme do Chorvatska, hlavního města Zagreb.
Slovinsko má rozlohu 20 256 km čtverečných, platí eurem, je členem EU od roku 2004, úřední jazyk slovinština, počet obyvatel 2 mil. Taková zajímavost: Terst, přístav patřil v nedaleké minulosti slovinsku a protože slovinsko bylo součástí habsburské říše tak Rakousko Uhersku. Po první světové válce si Terst vzali Italové. Po druhé světové válce se Terst a okolí podle mírové smlouvy v Paříži podepsané v roce 1947 se stal angloamerickým protektorátem tzv. zona A. Po sestavení bývalé Jugoslávie Titem, ten už pro Slovinsko Terst nevymohl a ten se stal se v roce 1954 Italským. Už v roce 1990 se vyslovilo 89 % obyvatel pro nezávislost na Jugoslávii. Bělehrad k 25. říjnu 1991 stáhl vojenské jednotky ze Slovinska to jako první a skoro bez obětí se osvobodilo. Terst však již do vínku od Itálie nedostalo. Další důkaz jak to EU myslí se slovany.
V Zagrebu nás zaujala zagrebská katedrála, cukrárna Kamélie s výborným dortem a cena za dálnici 10,- eu směrem na Maribor, který je zase ve Slovinsku ale do Slovinska máme nalepenou dálniční známku. Chorvatsko leží na 56 538 km čtverečných, měna kuna 100,-eu=752 kuna, úřední jazyk chorvatština, 4,5 milionu obyvatel, je členem EU od roku 2013. Dnes v Chorvatsku žije 90 % chorvatů a zbytek tvoří srbové, bosňané, maďaři, italové.. Bombardování Dubrovníku jako trest za snahu o opuštění Jugoslavie srbskou armádou je dnes opravené a to že se to dělo dokládají jen nové střechy na perfektně a s citem opravených budovách starého Dubrovníku.
Vjíždíme do Rakouska, kupujem za 15,-eu dálniční známku, vylepíme ji a v kempu v Grazu se za 30,- eu ubytováváme. Jdeme na večeři v blízké restauraci kde si dávám domácí sulc :-).
Ráno 18.7. opouštíme Štýrský Hradec a jedeme na Videň a Brno. V mikulově obědváme v restauraci na SHELL benzínce. V 17 hodin vykládám Veroniku v Olomouci a jedu do Spomyšle. Mise Malý princ končí. Byla to nádherná cesta, poučná, napínavá, vzrušující. Ujeli jsme přes 5 000 km. Máme 10 výtisků Malého prince a zážitků plnou hlavu. Budu připravovat prezentaci mise.
