Balkán-autem-historie-současnost-očima Jiřího Bartoně 5 pokračování

Je neděle 13.7. a jedeme do Dubrovníku. Po jadranské magistrále přijíždíme do Chorvatska-Dalmácie města Dubrovník. Již z dálky je vidět nádherné panorama Dubrovnického starého města na výběžku do moře. Parkoviště v Dubrovníku jsou plná a nemáme kde zaparkovat. Dvakrát celé město objíždíme a nic. Nakonec se místo uvolnilo, zaparkoval jsem kus od hlavní brány, která otvírá starý Dubrovník. Je neděle a tak si s placením nedělám starost. Píší tady něco o kartě ale mi odcházíme na prohlídku města. Musíme si měnit eura na Kuna. Za 100 eu dostaváme 752 Kuna. Někde eu  berou ale někde ne a to rezolutně. Prohlížíme si náměstí, uličky s krámky, kláštery, kostely, synagogu. Potom hledáme vstup na městské hradby, které obtáčí celé staré město a má jen dva vstupy a výstupy. Vstupné je 100,- kuna na osobu a procházka trvá asi 1 hodinu. Stojí to však za to. V restauraci Aquarius si dáváme humra a čevabčiči a pití. Platíme 55,- eu. Jídlo výborné, obsluha taky, stín, hodně lidí. V knihkupectví, které mělo polední přestávku od 13-18 hod. kupujem chorvatského Malého prince. Nemilé překvapení nás však čekalo po příchodu k autu na parkovišti. Za stěračem papírek se složenkou na 360,- kun. Nejprve mě to hodně rozčílilo a chorvaty jsem přestal mít rád, třebaže to jsou slované :-) . Po vychladnutí a cestou do Mostaru jsme si zpávu a složenku pořádně přečetli a tam stálo: vážený turisto, při kontrole parkovacích karet naši pověření zaměstnanci zjistili, že nemáte kartu. Stál jste zde celý den a vaše obytné auto zabíralo místo těm, kteří chtěli a musí zaplatit. Poskytujeme Vám složenku a parkovné do 8 dnů uhraďte. Cena je dost vysoká ale chování úředníků města Dubrovník se mi nakonec docela líbilo.

Loučíme se s Dubrovníkem a jedeme přes město Neum do Mostaru v Bosně Hercegovině. Do Blagaje, kde je kemp, kousek od Mostaru přijíždíme pozdě večer a za noc platíme 12,- eu. Majitel zahrady a domu kde udělal kemp je mladý bosňák, který na vše nadává, je nespokojený a nechce aby jeho země vstupovala do EU. Způsob, jakým chce podnikat, mi velmi připomíná začátky podnikání v naší republice po revoluci 1989. Vůbec se to nedá srovnat s přístupem majitele nového kempu v Skoderu v Albánii, který měl vysokou úroveň. Tady je nepořádek, vše nedodělané, bez nápadu.

Když jsme přešli hranice Chorvatska a vjeli do Bosny a Hercegoviny, tak v této části jsou nápisy označující obce psány nejprve latinkou a pod ní azbukou. Většina nápisů psaných azbukou je však přessprejována černou barvou.

Je pondělí 14.7. ráno po snídani si sami otvíráme bránu a opouštíme zahradu, zvanou Eurocamping a jedeme do vesničky Blagaj koupit prasečinky a podívat se na dervišský klášter Tekija. Odpočívají zde těla dvou tadžických dervišů, kteří sem přišli spolu s turky na sklonku 15. století. Pramení zde také zelená říčka Buna.

A už zaparkováváme za 6,- eu na parkovišti u mostarského mostu, kterým začínáme prohlídku Mostaru. Mostarský most, turecké tržiště, suvenýry, mešita, záchody, poštovní schránka, rozstřílené domy, římskokatolický kostel, pravoslavný kostel.. ještě pořád je však zde cítit napjatou atmosféru a úpornou snahu západu pomocí peněz ovlivňovat místní vývoj. Do Mostaru už nemusím. Podél řeky Neretvy se vydáváme směrem na Sarajevo.

V Sarajevu parkujeme u kasáren naproti muzeu u Latinského mostu, kde byl spáchán atentát na následníka trůnu v roce 1914. Prohlídku města začínáme v Baščaršije, uličkách tureckého tržiště. Musíme si však měnit eura za bam. Za 50,- eu dostanem 100,- bam. Někde např. u benzínky Gazprom nám za eura nic neprodají. Prohlížíme si katolické katedrály, ortodoxní kostely a mešity. V knize kupujem Malého prince a obědváme v restouraci, kde jedl chorvatský prezident a režisér filmu Šindlerův seznam. Majitel až přijede do Prahy tak mi zavolá, dal jsem mu navštívenku a sejdeme se :-).

Při odjezdu ze Sarajeva na dálnici za mýtnými bránami, došlo ke ztrátě české státní vlajky, která označovala naše misijní auto. Veronika měla radost, že je pryč a že nebudem budit pozornost ale mě to bylo líto. Otočit a jet pro ni už nešlo a tak tam chudák zůstala  u Sareajeva ve škarpě ležet. Přes bývalé hlavní město Travnik jsme dojeli do města Jajca a tam se ubytovali v kempu. Kemp byl u řeky a na první pohled to vypadalo, že tam jsou komáři. Majitel kempu, mimochodem chtěl 5 eu za noc ale že od němců bere 10 eu za noc. Toto byla kdysi praxe jugoslávských obchodníků na jadranském pobřeží. Ještě za komunistů jsem tam byl a tohle zažíval. No tak ten pan majitel nám vysvětlil, že zde žádný komár není. Že to je eko kempink. A bylo to tak. Žádný komár. Veronika se však vzdor tomuto neustále drbala a myslela si , že tam jsou komáři. Štípanec však neměla žádný. To je zábavné :-)

Ráno po snídani jedeme do Jajca, vodopádu uprostřed města a pak na Plitvická jezera. Ještě na území Bosny a Hercegoviny si všimáme vypálených, rozstřílených domů ve vesničkách i městech. Tady na území republiky srbské pod státním útvarem Bosna Hercegovina jsou nápisy nejdříve azbukou a pak latinkou. Ty s tou latinkou jsou začerňované.

Opouštíme Bosnu a Hercegovinu a jsme opět v Chorvatsku. Plitvická jezera procházíme stezkou E, dlouhou na 3 hodiny, nejprve autobusem, pak pěšky, pak parníkem. Většinu času návštěvy je bouřka a pěkně jsme byli mokří. Po konzumaci klobásy s hranolkama za 45,- kuna opuštíme vodopády. Z Plitvice jedem nejkratší cestou k moři do kempu v Senj, přístavním městě. Platíme 26 kuna mýtné za tunely. V Senj kemp u moře za 320 kuna. Při posezení u baru v kempu nám uletěli papírové peníze do moře po závanu silného větru. Pěkně jsme se osprchovali a šli spinkat.