Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Balkán-autem-historie-současnost-očima Jiřího Bartoně 1 pokračování

26. 07. 2014 13:54:06
Je sobota 5.7.2014 a mise Malý princ začíná. Vyjíždíme v 7.15 z Prahy směrem na Slovensko. D 1 nás nezdrží a stojíme na parkovišti před pomyslným hraničním přechodem se Slovenskem a kupujeme dálniční známku na 10 dní za 300,- kč. V Bratislavě v obchodním centru kupujeme první knížku ve Slovenštině. Pokračujeme do Madarska. Za hraničním přechodem kupujeme známku pro Maďarsko na 10 dní za 12,9 eu. Nic se nelepí, jen papírový doklad. V Gyoru v nákupním centru máme maďarského. Měníme forinty 12 000,- ft za 40,- eu. Super dálnice, hodně německých a holandských aut s muslimy, kteří se jedou podívat domů.

Večer autokemp v Segedu EUROCAMP, retro, prázdný, cena 15,- .eu. Pohoda, stačilo. Vedle benzínka 1l benzínu 420-450,- ft. Večeře ještě česká, rajčata s mozarelou a mnou upečený domácí chleba. Komáři, vedro. V nákladovém prostoru dodávky, kde jsme spali nedýchatelno, museli jsme otevřít boční okénko, pak ale komáři našli cestu, z čech OFFem stříkám komáry, smrad.. ale usnuli jsme.

Ráno po snídani jedeme do Szegedu. v katolickém kostele plno věřících při pravidelné bohoslužbě. Využil jsem krátce k pomodlení a zapálili jsme svíčky. V interiéru kostela řada osmanských prvků.

9.30 přejíždíme hranice do Srbska. Měníme 40,- eu za 4 387,- dinárů, přičemž provize činila 112,5 dinárů. Použití záchoda na hranici stálo 60,- dinárů. Směrem na Novi Sad mýtná brána za 330,- dinárů jedeme dál a dostali jsme mapku s místy která máme navštívit. Po návštěve Novi Sad přijíždíme do Beogradu, kde máme domluvené rande s majitelkou rybího restaurantu SHARAN Jasmínou. Neviděli jsme se 15 let a vřelé příjetí a radost z návštěvy způsobilo příjemný zážitek. To nejdůležitější však bylo, že kromě večeře jsme dostali od Jasmíny rady, kam jat a co chtít vidět. Ona preferovala Černou Horu a Chorvatsko. Tam má i další restaurace a obchody. Nic z jejich jiných restaurací jsme nenavštívili ale doporučení jsme využili stprocentně. Došlo ke korekci cesty. Vyhnuli jsme se přímořským letoviskům a více jeli ve vnitrozemí. Škrtli jsme návštěvu Banja Luky a přidali Travnik, Jajca a Plitvická jezera.

Večer jsme z městké části Zemun odjeli taxi na hrad v centru Beogradu Kalemagdan. Bylo tam hodně turistů, ti však byli za srbska. Zahraniční žádní. Z hradeb hradu jsou vyhlídky na Dunaj a soutok se Sávou. Po návratu do Sharanu, jsme si dali džus a kávu a při snaze to zaplati, přišel šéf, který měl instrukce a daný účet roztrhal a my jsme neplatili nic. Odjeli jsme do kempu Dunav, na okraji Zemunu. Kemp dobrý, WIFI.

pondělí 7.7. ráno po zaplacení kempu asi 750,- dinárů, nám byly vráceny doklady a potvrzení, že jsme tam spali. To jsme však nikde nepotřebovali. Při odjezdu ze Srbska ho celník odmitl chtít vidět. Také došlo k tomu, že jsem měl předplacený rouming na data k mobilu ale dosud nebyl spuštěn. Napsal jsem Jirkovi a ten zařídil, že to 02 pustily. V kempu jsme ještě hovořili s českou rodinou, která směřovala do Řecka. Odjíždíme z Beogradu směrem na Niš do Topola. Mýtné 90,- dinárů ale též berou eu. Jenom však papírová a vrací dináry.

Prohlídka Topola, kde je na kopci honosná hrobka srbského královského rodu a klášter sv. Jiří. V Niš v obchoďáku nákup "prasečinek" to je hanlivý název pro pečivo a cukrovinky,toaletního papíru a citrusů. Domluvili jsme se jak na Kosovo a to tak, že dojedem do Skopje, Makedonie a odtamtut na Prištinu. Za Nišem další mýto 190,- dinárů. V městě Vranje nakupujem 80 litrů nafty za 120,-eu, vzali je. Nabízeli nám přespání u benzínky, to jsme neakceptovali a pokračovali na Skopje.

Trochu z nedávné historie Srbska.

Po první světové válce, jejíž rozpoutání se dává za vinu Gavrilo Principovi, bosňákovi, zijícím v Srbsku, se Chorvatsko, Slovinsko, Bosna a Hercegovina, Vojvodina, Srbsko i s kosovskou provincií, Černá Hora a Makedonie spojily, aby vytvořily Království srbské, chorvatské a slovinské se srbským králem Alexandrem v čele. Vzniklý státní útvar byl v roce 1929 přejmenován na Jugoslávii. V březnu 1941 se Jugoslávie přidala k fašistickému trojspolku. Vládnoucí monarchie, srbský král toto rozhodnutí nemohli opřed občany uhájit a došlo k odstoupení od uzavřené dohody a Německo bombardovalo Bělehrad. Po osvobození Jugoslávie, ke kterému výrazně přispěl chorvat, komunista J.B.Tito se k moci dostali komunisté. V roce 1948 se Tito názorově rozešel se Stalinem, Jugoslávie se stala neutrální, později se Tito rozešel i s ostatními komunistickými vládci v evropských zemích. Po jeho smrti vládli Jugoslávii vždy jeden rok prezidenti států Jugoslávie. Tento způsob udržení celistvosti Jugoslávie se ukázal jako pevný. Až teprve vnější vlivy, ty které způsobily i rozpad Československa a Sovětského svazu, způsobily krvavý rozpad Jugoslávie v devadesátých letech minulého století. Nyní je Srbsko samostatný stát na rozloze 102 350 km čtverečných se 7,5 milionem občanů, bez přístupu k moři. Měnou je nesměnitelný dinár, úředním jazykem srbština.

Po púlhodinovém čekání na hranici s Makedonií, měníme na benzínce za celnicí 50,-eu za 3000,- denárů. Srbské dináry, které nám zbyli si od nás už nikdo nevzal. Uvidíme jestli v čechách. Myslím, že ne. Jedeme po dálnici s názvem Alexandr Veliký. Jako v Srbsku platíme mýto 70,- denárů. Dálnice se Skopje na Ochrid se jmenuje Matky Terezy. Byla albánka a narodila se v Makedonii. Další úsek dálnice Alexandra Velikého 40,- denárů. Ve Skopje se ubytováváme v kempu Bellevue za 25,- eu.

V úterý 8.7. vyjíždíme ráno směr Kosovo hlavní město Priština. Ve Skopje, kde projíždíme centrem jezdí hodně double bekker autobusů. Na skále na Skopje je veliký kříž. My však jedem na Prištinu. Míjíme honosnou, novou budovu americké ambasády. Blížíme se k hranicím s Kosovem. Již asi 2 km před celnicí je rozcestník pro osobní auta a pro nákladní auta. My jedem tam kam dosud vždy, na osobní auta. Hned po příjezdu, nikdo z turistů tam nabyl, přišel celník a chtěl techničák od auta. Dal jsem mu ho a on pravil, že mám nákladní auto, což je pravda, v techničáku to je napsaný, že dodávka je nákladní auto, a že musím se vrátit a jet přechodem pro nákladní auto. Neviděl jsem se problém, otočil se ajeli jsme na nákladní celnici. Tam mě poslali na váhu a spolu s dokumenty pasem, techničákem do celnice. Po zodpovězení otázky zda převážím nějaké zboží, že nepřevážím, že vezu kempink, jsem měl doložit papírem ze Srbské celnice, že opravdu jsem přijel do Makedonie prázdný a bez zboží. Toto se odehrálo na makedoské celnici před vstupem do Kosova. To jsem samozřejmě neměl, neboť hranice jsem přecházel jako osobní auto a nikdo nic nechtěl a ani mi nikdo nic nedal. Trvalo docela dlouho, než jsme porozuměli o co jde a pak jsem řekl, že to otočíme a do Kosova nepojedem. Jeden celník tedy šel s náme ven a provedl nás přes závora a oplocení na cestu zpět do Makedonie. Byli jsme zklamaní ale brali jsme to jako něco, co se mělo stát. V Kosovu by stejně měli Malého prince v albánštině a Albánii jsme měli ještě navštívit. Takže byl předpoklad, že misi splníme.

Ale protože jsme byli domluveni s Jasmínou, že ve středu přijede pracovně do Skopje a bude mít čas, tak že se ještě sejdem, a nám vypadl den spojený s Kosovem, museli jsme ve Skopje zůstat a čekat do středy na Jasmínu. A tak že pojedem na ten vrch s tím křížem nad Skopjí. Před tím však že si koupíme melouna. Náhodou jsem vlezl do krámku, kde stará paní zavolala mladého a ten kromě angličtiny, perfektně hovořil česky. Prý žil v Plzni delší dobu. A tak mi vysvětli cestu k tomu kříži. Ono však ceswta vedla jen do půli kopce a tam bylo parkoviště a dál pokračovala lanovka. Ta však byla ten den odstavena a opravovala se. Tak jsme na lavičce snědli melouna, Veronika si lehla odpočívat a já odešel na procházku ke klášteru, který byl nedaleko. Pak jsme se vrátili do centra města, navštívili Ploštad Makedonia a mostem přes řeku Vardar starobilé turecké tržiště, kde jsme v jedné hospůdce pod rozložitým platanem u stříkající kašny poobědovečeřovali.

Skopje zasáhlo v šedesátých letech minulého století zemětřesení a většina budov spadla. To bylo v éře komunistické Jugoslávie a architektura nové výstavby, která proběhla, je odrazem té doby. Socialistický realismus se projevuje i na sochách. Je jich tam hodně. Jsou zde však i krásné, monumentální sochy Cyrila Metoděje, Alexandra Makedonského připomínající velkolepé dějiny tohoto národa.

Středa 9.7. Ráno po snídaní opouštíme kempa jedeme do centra nakupovat. Obchoďák už známe, protože tam včera Veronika zkoušela vyměnit srbské dináry, coý nešlo. Teď jdeme pro pití, citrusy, prasečinky. Dohodli jsme se také, že po návštěvě Makedonie pojedem do Řecka, pro řeckého Malého prince. Dnes jsme se měli znovu setkat tady ve Skopje s Jasmínou. Po telefonátu s ní, jsme se domluvili, že už se nepotkáme a jeli jsme na Ochrid.

Autor: Jiří Bartoň | sobota 26.7.2014 13:54 | karma článku: 6.32 | přečteno: 364x

Další články blogera

Jiří Bartoň

Autem po Polském pobřeží a historických památkách

Po návštěvě Běloruska, Litvy, Lotyšska a Ruska vjíždíme do Polska a přes hrad Malbork do Gdaňska, Sopot, Hellu na Polské kose, Bydgoszcz, Toruň, Wroclaw, Gniezno, Nysa a ČR Javorník

11.10.2016 v 21:19 | Karma článku: 11.98 | Přečteno: 532 | Diskuse

Jiří Bartoň

Autem z Litvy do Polska přes Rusko - Kaliningradskou oblast

Mise Malý princ pokračovala z Litvy a Lotyšska přes Kaliningrad, současný název středověkého města Královec, založeným Českým králem Přemyslem Otakarem II, do Polska.

3.10.2016 v 17:53 | Karma článku: 6.60 | Přečteno: 160 | Diskuse

Jiří Bartoň

Litva-Lotyšsko-Litva autem 2016

Pokračování mise Malý princ. Z Běloruska do Litevského Vilniusu, Lotyšské Rigy a přes Klaipédu na Kurskou kosu

12.8.2016 v 18:44 | Karma článku: 13.91 | Přečteno: 492 | Diskuse

Jiří Bartoň

Varšava, Brest a Minsk autem léto 2016

Další cesta v rámci Mise Malý princ, kdy ve státě kde právě jsme kupujeme knížku Malý princ. V jazyce té které země. Nákup knížky je důležitý, ne však jediný důvod návštěvy tentokrát Polska a Běloruska.

4.8.2016 v 0:00 | Karma článku: 8.50 | Přečteno: 175 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Tichý

Chata mne na stará kolena vyučí

Sic má kolena nejsou tak stará, vyučovat se nechávám už jen životem. Dle hesla: „neuč se, život tě naučí“. V mládí (to se tenkrát nosilo) jsem se učil, a protože na učňák jsem byl moc „chytrý“, vrhl jsem se na gympl a na vysokou.

24.6.2017 v 20:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 74 | Diskuse

Jarmila Kamenáčová

Čtyři ženské na chalupě

Není nad pohodu. Když vás nikdo tzv. neprudí. Kdy můžete být sama sebou a to navzdory reklamě bez masek líčidel, ale i bez všech "nutností", kterým podléháme a přitom nás tísní, bez korzetu stresu.

24.6.2017 v 16:40 | Karma článku: 9.97 | Přečteno: 303 | Diskuse

Jan Pražák

Jak jsem byl u věštkyně

Starobyle zařízený pokoj s vysokým stropem a těžkými závěsy na oknech byl osvětlený tlumenou září trojramenného svícnu. Na kulatém stolku, pokrytém temně rudým ubrusem ležely vykládací karty a veliká křišťálová koule.

24.6.2017 v 16:07 | Karma článku: 12.30 | Přečteno: 273 | Diskuse

Dana Adámková

Roztržitá

Každý, to občas zažije, prostě den blbec. To hned po ránu se na vás i káva šklebí. Leknete se vlastního odrazu v zrcadle, i když se na sebe hezky usmíváte.

24.6.2017 v 12:11 | Karma článku: 11.70 | Přečteno: 264 | Diskuse

Jan Andrle

Milujeme Česko!

Milujeme Česko. Opravdu?! No nevím, jak velikou láskou k mé vlasti zahraniční řetězec plane, ale pochybnosti mám.

24.6.2017 v 1:35 | Karma článku: 18.91 | Přečteno: 479 | Diskuse
Počet článků 26 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 374

Zajímám se o to, jak řídit svůj život.

Od 4.2.2015 v důchodu.

 

 

Od 23.10.2014 předseda Klubu přátel Makedonie.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.